Návod na ochočení

Příručka nového majitele, aneb jak si ochočit svého křečíka

Jedná se o nejúčinnější metodu, ale žádný křečík není stejný. Co platí na jednoho křečíka, nemusí platit zrovna na toho vašeho. Mějte se svým křečíkem trpělivost, buďte laskaví a vnímejte signály, které k vám křečík vysílá. Pokud se k vám v průběhu ochočování křečík zachová agresivně, uberte. Netlačte tak na pilu a vraťte se o krok zpět, narušili jste křečíkův „osobní prostor“, kam vás ještě nechce pustit. Nátlakem ničeho nedosáhnete, vychováte si akorát agresivního hlodavce, kterého nebudete mít rádi (a věřte, že on vás taky ne).

1. Jak vás vnímá křečík…
   • Prvním krokem je si uvědomit, že křečík je živoucí bytost, co myslí, snaží se naplnit své potřeby a společnost člověka nevyhledává. Křečík také není pes ani kočka! Křečíci jsou od přírody postaveni do pozice kořisti, proto je jejich nejpřirozenějším instinktem útěk. Zároveň jsou křečíci samotářská zvířata, proto člověka ke svému životu nepotřebují. A spousta z nich by se ráda kontaktu s člověkem vyhnula úplně.
   • Chovatel, u kterého se křečík narodil, by měl splnit svou první povinnost, a to dostatečně křečíka přivyknout na člověka. Křečík se postupně zvyká na to, že ho lidská ruka nepřišla zabít, a že její přítomnost znamená něco příjemného (například pamlsek). Během dospívání si zvykne na pach svého chovatele a postupem času přestává tento pach spojovat s nebezpečím.
   • Následně přijde pro křečíka jeho nejtěžší životní chvíle. Nový majitel si jej odnese do nového domova a křečík neví, co se kolem něho děje. Dostanete se do naprosto nového prostředí, nezná své okolí, žádný pach mu není známý, z nejistoty se dostává do paniky. Stačí jen malý náznak agrese a křečík přechází plynule do hysterie a je připraven se bránit zuby. V tento okamžik (z jeho pohledu), představuje vaše „nová ruka“ smrtelné nebezpečí. Proto si prosím při odběru křečíka uvědomte, že si domů berete úplně vystrašeného tvorečka a netlačte na něj. A teď k tomu, jak toto malé, ale velmi chápavé zvířátko přesvědčit, že mu nechcete ublížit.

 

2. Jak si ochočit malého křečíka…
   • Křečíka si při odběru dobře prohlédněte. Křečík by měl být dobré váhy (žádná kostnatá „vyhublina“), neměl by mít výtok z očí ani nosu. Dobře sledujte, jak se křečík ke svému chovateli chová. Utíkání či prskání je namístě v případě, že křečíka přebíráte za světla (křečík byl pravděpodobně vzbuzen v nepřirozenou denní dobu, je rozespalý a většinou nemá moc dobrou náladu), ale pokud před svým chovatelem padá na záda, počůrá se nebo se do jeho ruky zakousne, křečíka neodebírejte. Takový křečík se bojí svého vlastního chovatele a je tak málo pravděpodobné, že si zvykne na vás.
   • Při odběru také pozorně poslouchejte rady chovatele, naprostá většina chovatelů ví, co vám říká a nemá smysl chovateli vše bezduše odkývat, a pak se jeho radami neřídit.
   • Jakmile si křečíka přinesete domů, přemístěte ho do nové ubikace. Na křečíka v žádném případě nesahejte! Z přepravky ho přeneste přes ruličku nebo ho do nové ubikace šetrně „vyklepněte“. Tímto způsobem zamezíte nedorozumění v podobě křečíkových zubů ve vašem prstu.
   • Prvních pár dní nechte křečíka v klidu (minimálně první den). Můžete se na něho dívat, chodit kolem jeho ubikace, určitě ho úplně neizolujte. Omezte však všechny stresující faktory, jako je například okamžité braní do ruky, hlazení apod. Nechte křečíka si zvyknout na nové prostředí, označkovat své nové teritorium, najít zdroj potravy i vody, pořádně se vyspat.
   • Jakmile je křečík ve svém domově spokojený a sebevědomý (nebojí se vylézt z domečku a například si sedne u misky s jídlem a v klidu se přehrabuje v krmné dávce), začněte pomalu narušovat jeho „prostor“. Sedněte si k ubikaci a nechte uvnitř volně svou ruku, křečíci jsou zvědaví tvorové a brzy se osmělí a půjdou si vás prohlédnout. S rukou nehýbejte, ani se na křečíka nesnažte sahat. Nechte křečíka si v klidu zvyknout na vaši přítomnost. Po každé takovéto „návštěvě“, po sobě v ubikaci zanechte něco dobrého, třeba kousek mrkve nebo salátu.
   • Během dalšího týdne zvykejte křečíka na váš pach. Sahejte mu na prolézačky, přendávejte krmení do misky dlaní, protřete si své dlaně v jeho podestýlce atd. Stále nechávejte ruku volně v ubikaci.
   • Jakmile se křečík kolem vaší ruky bude chovat v klidu a nebude se jen opatrně plížit, začněte s rukou jemně hýbat. Letmo se křečíka dotkněte, pokud na vás nebude zle reagovat, můžete křečíka začít hladit.
   • Pokračujte v postupném hlazení křečíka, nabízejte mu v dlani jídlo a ve chvíli, kdy si křečík od vás jídlo vezme, nebo si v dlani v klidu sedne, máte vyhráno :)
   • Od této chvíle začněte zkoušet brát křečíka do dlaně. Opatrně s ním manipulujte, tak, jak vám ukázal jeho chovatel. Pro usnadnění můžete křečíka zkoušet na dlaň přemístit pomocí ruličky. A pak už si jen hrajte, mazlete, naučte křečíka triky či mu vytvářejte prolézačky a hrady, prostě si užívejte poctivě vybojované důvěry od tohoto malého, ale velmi svéhlavého tvorečka :D

 

3. Čeho se vyvarovat...
   • Křečíka nikdy nebijte! Za nic! Stejně vás nepochopí a odpoví na vaší agresi agresí.
   • Mějte ke křečíkovi respekt, nenarušujte zbytečně jeho prostor, když nebude mít dobrou náladu, ale zároveň se ho nebojte. I kdyby vás kousl, celý prst vám ta malá tlamička jen těžko ukousne :D
   • Před manipulací s ním si umyjte ruce vodou. Pokud jste například krájeli jablko nebo jedli sušenku, křečík jídlo z vaší dlaně ucítí a může zkusit ochutnat, jestli nejste i vy k jídlu. Stejná situace nestává, i pokud si mažete ruce krémem s vůní nebo si umyjete ruce mýdlem, v tento moment váš pach přehluší vůně chemikálií a křečík vás nemusí hned poznat.
   • Pokud si budete chtít na křečíka sáhnout nebo si ho vzít do ruky, ujistěte se, že vaši ruku viděl a že ví o vaší přítomnosti. „Neskákejte“ náhle na křečíka (zejména z výšky, v přírodě je takto loví sovy a jiní dravci), může se polekat.
   • Neberte křečíkovi signály na lehkou váhu, pokud vás křečík zrovna dneska vidět nechce, počkejte na další den, až bude mít lepší náladu.
   • Nesahejte na spícího křečka, lekne se vás.
   • Pokud se vůči vám začne projevovat agresivně jinak hodný a ochočený křečík, vyzkoušejte, zda křečíka nedráždí vaše nové mýdlo nebo parfém. Pokud nic neobjevíte a křečíkova agrese bude pokračovat, vezměte jej k veterináři. Zejména staré křečíky už může něco bolet a vaše hlazení či braní do ruky mu může bolest zhoršovat.

 

4. Jak s vámi křečík komunikuje…
   • Křečík nemůže používat hlas, aby vám mohl sdělit jakou má náladu nebo jak se cítí. Neznamená to však, že by křečíci neuměli komunikovat vůbec, akorát musíte být pozorní a nebrat křečíka jenom jako hračku na pomazlení.
   • Křečík se před vámi svalil na záda – toto značí, že se vás křečík bojí, hraje si na mrtvolu. Nastavuje vám své břicho a doufá, že ho nezabijete. Často toto chovaní doprovází počůrání se nebo prskání, které je ovšem oproti varování „kňučivější“.
   • Křečík se před vámi nebo na vaší dlani počůral – křečík se vás velmi bojí. Nechte ho být, a pak jej zkuste postupně pomalu ochočit, nemá cenu trápit zvíře, které se vás bojí téměř k smrti.
   • Křečík vám cvaká prsty nebo kůži – pokud vás křečík „jemně“ cvaká zuby do kůže (a neprská u toho!), snaží se vám něco sdělit. Většinou tím naznačuje, že už ho nebavíte a máte ho vrátit do ubikace. Případně vám sděluje svůj hlad nebo zkouší, zda nejste něco dobrého k jídlu. Křečíka se v tomto případě nelekejte, nechce vám ublížit. Pokud se do vás vyloženě nesnaží „zakousnout“, snaží se s vámi pouze komunikovat.
   • Prskání – křečík na vás prská, většinou je i ve vzpřímené poloze, nebo se takovýto zvuk ozývá z útrob jeho domečku, když začnete šmejdit v jeho ubikaci. Tento křečíkův projev je varování. Křečík vám říká, že máte opustit jeho „osobní prostor“ a že se mu nelíbí, co děláte. Každý křečík prská s jinou intenzitou. Někteří prskají i na hoblinu, co jim stojí v cestě, jiní nezaprskají ani jednou za celý život. Jak moc myslí toto varování váš křečík vážně, si postupně musíte vypozorovat sami.
   • Křečík cvaká svými zuby – pokud od křečíka uslyšíte cvakavý zvuk, odstupte. Jedná se o poslední varování, které je vám křečík ochotný dát, než se do vás zakousne. Tímto zvukem vyhání jiné křečíky ze svého teritoria, a pokud tento zvuk namíří proti vám, děláte něco špatně. Správně ochočený křečík (nepočítají se sem březí a kojící samice), by na vás zuby cvakat nikdy neměl.
   • Křečík se do vás zakousne – křečík se do vás zakousne tak, že ho nemůžete sundat (a z vlastní zkušenosti vím, že mají opravdu silné sevření) a často teče krev. V tomto případě se jedná o otevřenou agresi, kdy se vám křečík snaží ublížit. Křečíka ze sebe sundejte, moc se neplašte, ruka vám kvůli jednomu kousnutí neupadne. Ránu vydezinfikujte! V klidu se pak vraťte ve svých myšlenkách zpět, zda jste křečíka neohrozili, či zda jste nešli přes jeho varovné signály apod. Prostě zavzpomínejte, jestli jste si jeho kousnutí nezasloužili (mě osobně jeden takový křečík jako malou holku naučil, že nemám živá zvířata příliš mačkat, a jsem mu za to vděčná dodnes, už jsem nikdy žádné další zvíře nezmáčkla). Pokud nevíte, proč vás křečík kousnul, projděte tento manuál od začátku, anebo kontaktujte chovatele, od kterého jste si křečíka odnesli. Chovatelé mají zkušenosti s mnoha křeččími povahami, poradí vám (sami si během let svého chovu určitě vysloužili dost kousanců :D)

Přeji vám s ochočením spoustu zdaru a případně se nebojte kdykoliv ozvat.